Pitevna

První rozbor riffu právoplatně patří Iron Manovi. Sabbathi jsou pro mě kapela kapel a Iommiho riffy patřej k tomu nejlepšímu, co z elektrický kytary kdy vypadlo. Právě proto si dnes trošku porejpáme v jednom z jeho děťátek.

Když jsme u toho, víš co to je riff?

"Je to krátkej motiv (nebo fráze), kterej se ve skladbě často opakuje. Může skladbu otvírat nebo se v ní objevit později. Důležitý je, že správnej riff musí bejt chytlavej. Je to takovej "hook". Něco, co chceš slyšet dokola a dokola. Riffů je spousty, ale těch fakt dobrejch je málo a tady pan Iommi jich má na svědomí celej pytel."

Iron man je song z alba Paranoid (1970). Když Ozzy poprvý slyšel úvodní riff, tak prej řek, že to zní jako kdyby kolem chodil velkej železnej cápek. Těžko říct, jestli myslel ten uplně  první (od Fis) nebo ten hlavní, kterej si všichni vybavíme, když se řekne Iron Man (a kterej začíná na tóně H). Jelikož je tohle první rozbor, tak si rozebereme oba dva!

V roce 1970 byli Sabbathi nalazený ještě v E, o rok později si podladili do Cis na albu Master of Reality (1971) a to byl teprve ten správnej doom!

zahrát ten riff tak, jak to hraje Iommi je docela kumšt. Musíš totiž stlačit strunu za nultym pražcem! Brnkneš na E a hned ji stlačíš, aby se dostala o tón a ¼ vejš. Není to uplně F a není to uplně Fis. Je to prostě zlý! Když si troufneš, tak zároveň brnkneš E o oktávu vejš a lehkym bendem ji taky vytáhneš.

Tady je tabulatura pro lepší pochopení:

Jestli s tim máš problém a z nějakýho důvodu Ti to nejde, tak tady je postup číslo 2. Nezní to uplně přesně. Přechod zpět na E není tak jemnej, jako v prvnim případě. Ale jako alternativa to bohatě postačí.

Riff začíná na prvním pražci, tedy tón F. Z tónu F o půltón vytáhneme strunu, takže se dostaneme na Fis. Potom strunu pomalu pouštíme a necháme znít prázdnou strunu E. V popisu to zní možná šíleně složitě (haha), ale stačí si ten riff poslechnout a zahrát si to společně s Iommim. Rytmicky je to taky jednoduchý. Začneš na první dobu s kopákem a hned vytáhneš to F na Fis. To držíš na dobu. Pak to začneš pomalu pouštět a na třetí dobu už necháš znít prázdnu strunu E. Celej ten riff trvá dva takty, pak se opakuje.

Druhej riff je ten známější. Začíná na tónu H. Celá ta sranda je v tónině Hmoll (paralelní k Ddur) a kromě sekundy se tam objeví prvních 6 tónů týhle stupnice. Tedy H, D, E, G a Fis.  Riff je sám o sobě hodně jednoduchej ( v tom je ta síla) a není složitý se ho naučit.

V riffu jsou jenom power akordy.

„Power akord neni doopravdickej akord. Ten se musí skládat nejmíň ze třech různejch tónů. V tomhle případě se skládá pouze z primy, kvinty a oktávy. Není v něm žádná tercie, která by diktovala dur nebo moll náladu. V rockový a metalový hudbě se tenhle typ akordů používá velice často“

Důležitý je, dát si pozor na ty slajdy. Aby to pěkně klouzalo.  Všechno hraješ úderama dolů (downpickingem).

Tak to je na poprvý všechno. Budu moc rád, když do komentů napíšete svoje poznámky a dotazy. Příště se mrknem třeba na starýho Židovskýho Kněze, měj se!